Tak jsme v posledni dobe s Laku sklouzli do categorie 'hey, guys'. Dejda prejima stale vic a vic anglickych slov a tak misto tradicniho 'mili rodicove', jsme jen guys, 'hey guys, co takhle si zahrat nejakou hru'. Do bezne mluvy se mu vyrazy ze skolky dostavaji cim dal casteji a tak zacinam mit pocit, ze je to trochu boj s vetrnymi mlyny, nutit ho mluvit cesky. Nastesti uz je dost stary, ze si uvedomuje, ze mluvi dvema jazyky, a kdyz se soustredi, tak je schopen drzet se jednoho nebo druheho jazyka, coz se ted snazim prosadit. Bud jednim nebo druhym, nemixovat prosim. Bohuzel v ani jednom jazyce nema slovni zasobu jako v obou dohromady. Takze kamaradovi na navsteve rikal: 'Now you can't see my kolenas' a doma nam vypravi nejake bojove situace asi v tomhle stylu: 'Pak prijel tenhle ship a udelal velkou shotku a tohle auto takhle flipped.' Smutne, ja vim, ale ocekavatelne a snad s postupem casu i zvladatelne. Nicmene to stejne zachranim jen pro nej, dalsi generace tady v tomhle prostredi uz nema sanci. Nejvetsi moje ostuda je, ze v cestine neni stale schopen dopocitat ani do deseti, v anglictine pocita uz skoro do stovky, obcas se mu sice plete poradi, ale zna ta slova aspon. Do toho je ve skolce uci pocitat i spanelsky a taky dny v tydnu atp, protoze jednak spousta deti je z hispanskych rodin a jednak je to tu oficialni jazyk, ktery budou mit i pozdeji ve skole. Takze se mi zda, ze tuhle bitvu zvolna prohravame a kdyz zustaneme delsi dobu, vlastnejsi mu asi bude anglictina. A to mluvime doma vsichni cesky a cteme ceske knizky, tak 1:1 s anglickymi, a sleduje ceske pohadky, ale stejne kamaradi a skola jsou holt dulezitejsi.
