California XIII - Koupani u Pacifiku

Tak uderila vedra. Nemuzu rikat, ze obecne v Californii, protoze Californie je rozlohou asi 5.5 x vetsi nez Ceska republika a pak je rozlozena jaksi na vysku, takze teplota hrozne zavisi na zemepisne sirce a pak taky na vzdalenosti od more. A spouste dalsich veci, jako v San Franciscu 20km na sever od nas je vzdy nejmene o 5 stupnu min, protoze se tam vali mlha z more, Dublin 20 km na vychod od nas do vnitrozemi ma zase nejmene o 5 stupnu vic, protoze je bliz pousti, a to mluvim v Celsiich.

Proste tady u nas dnes bylo kolem 30 stupnu a tak jsme se rozhodli po obede zajet podivat se k Pacifiku. Jezdime tam pomerne casto, ale jeste jsme tam nezazili prijemne vedro, vhodne na koupani v jeho chladnych vodach. Hned po najezdu na dalnici cislo 92 smerem na zapad bylo zrejme, ze tento napad dostala pulka lidi na Peninsule (tedy Poloostrove, jak se rika uzemi polozenemu mezi oceanem a San Francisskym zalivem) a tahu smerem k mori je tu jen par. A tak jsme v tom nejvetsim vedru absolvovali cestu, ktera trva normalne 30 minut za 1.5 hodiny.

Ale dokodrcali jsme se pres pobrezni hory na pobrezni dalnici cislo 1 a dali se smerem na jih hledat nejakou plaz, je jich tam hodne. Vetsina plazi podel jednicky se jmenuji State Beach a plati se na ne vstupne/parkovne $6. Je-li ovsem kde zaparkovat. Coz dnes nebylo a tak jsme se vesli na jedno z pridruzenych parkovist pred strazni budkou, dosli jsme se vsemi kramy na hojne osidlenou plaz a nasli si misto u ricky vtekajici pres plaz do oceanu.

Ta ricka, to je raj pro deti. Je melka tak po kolinka, voda je teplejsi nez v mori a ma krasne pisecne podlozi. Takze Dejda se kachnil u ricky, Adamek spal pod tropikem a my s Laku jsme stridave hlidali jednoho nebo druheho. Pak jsem se na chvili zasla poskadlit s morem. Fascinuje me, pritahuje, ale zaroven odstrasuje, mam obrovsky respekt. Neodvazim se ani za prvni vetsi vlnu. Vlny dnes mely tak jeden a pul metru a s hukotem se vzdycky zelene nahrbily a pak s bilym hrebenem prehouply dolu a zpenene se valily na breh. Obrovska masa, obrovska sila, absolutni nezajem, absolutni prevaha, geologicke casove meritko, nekoncici opakovani. Podemila paty, podrazi nohy, smaci obleceni, bere vsechno slabe.

A na brehu chaoticke hemzeni tisicu lidi, kazdy u sveho vybudovaneho sidliste, kazdy veden svymi osobnimi motivy v rozdilnych rytmech a pristupech, sami, po dvou, v rodine male ci hispansky rozvetvene, ci ve spolecnosti svych znamych, a vsude do toho deti vyskajici, behajici ci stavejici nejmoznejsi stavby z pisku a vyplaveneho drivi ci zvedave okukujici mrtveho rypouse na brehu. Absolutni rumraj, ktery se vsak po pate hodine zacne zvolna prelevat do aut a rozlevat zpatky do okolnich farem, mestecek a mest. Touhle dobou jsou tam jen plaze, utesy a hucici priboj a par opozdilych svetel projizdi po dalnici cislo 1.