Pohlednice z LA - California XXVII

Jak jsem uz rekla, dneska jsem v Los Angeles, druhem nejvetsim meste USA s asi 12 miliony obyvatel. Musela jsem si dojet (druhe kolo a letadlem) vyzvednout novy pas pro Davida a zaroven jsem podala zadost o zvlastni zapis do matriky cilize o rodny list pro Adamka. Nebudu se rozepisovat, ale je to jak na ceskem urade, tvari se bud protivne nebo hloupe, nakonec se ukaze, ze to nemysli zle, a jeste vam pratelsky poradi, at tedy manzela podepisete sama a napisete prohlaseni, ze jste pas ztratili, kdyz ho nechcete odevzdat. Takze to cele trvalo hodinu a pul, ale vsechno jsem zaridila.

Minule jsem tu byla s Dejdou a ten byl otraveny z ranniho vstavani, cestovani a cekani na urade, takze jsme zase hned jeli zpatky taxikem na letiste ($41, skoro jako letenka, ale MHD tu proste moc nefunguje, trvalo by to sem 1hodinu50minut). Tentokrat jsem tu sama a tak jsem si naplanovala navstevu Hammer Museum a nejakou malou prochazku v okoli. Konzulat je v obchodnim centru LA s vezaky a sirokymi boulevardy, takze nic moc krome cvrkotu velkomesta a poulicniho zivota tu v dochozi vzdalenosti k prochazeni a k videni neni.

Sla jsem tedy rovnou do muzea a vsimla si cedulky Mindful meditation practice at 12.30, free, in the theater, come as you are. Tak jsem tam sla a byla to velice prijemna zkusenost. Jednak nevim, kam utekla ta pulhodina, bylo tam pres 50 lidi roztrousenych v hledisti v pohodlnych kreslech, prijemny, nikoliv vsak vlezly hlas moderatorky se nesl salem, nekdo chvilemi chrapal, ladila nas na nase vlastni telo, na dech a na pozitivni myslenky a na zasilani 'kind energy' nasim milovanym a prijimani teze energie od nich zpet. Ta prijimaci cast mi prisla obzvlaste zajimava, to je clovek na sebe taak hodny:) Jen stezi jsem premohla lahodne, teple usinaci vlny ve svem tele a vysla jsem do toho rachotu houkacek a homelesaku jako omamena. Pote jsem zkoukla dve expozice (dokonce tam maji po jednom kousku klasiku jako Cezanne, Gaugin, Tolouse-Lautrec, van Gogh, Rubens, Rembrandt, Daumier atd) a jednak tam meli par blaznivyvh modernich instalaci, ktere cloveka bud zcela minou nebo ho velmi zaujmou. Uz dlouho jsem nikde nebyla, tak jsem mela trosku problem se soustredit a uzit si to, takze to urcite musim delat casteji a zase se to znovu naucit, do SF to neni daleko a je tam rozhodne co videt, clovek je tak pohlcen kazdodennimi starostmi, ze uz si ani nevzpomina, co vsechno mu taky zpusobuje prijemne vibrace.

Cely tenhle post jsem vsak zacala psat kvuli kavarne, ve ktere sedim. Jak jsem uz urcite nekde taky psala, nejvetsi problem s Amerikou jsem mela a porad mam s atmosferou ve mestech, mesteckach. Neni tam zadny stred, vse je prozaicke, vecne, zadna romantika. Na kafe si musite dojet autem, vsechno jsou to velke retezce jako Starbucks (ne ze by mi jejich kafe nechutnalo, ale je to stereotyp), Peete's Coffee (o trosku lepsi atmosfera zvenku i vevnitr), ktere jsou na rohu velkeho nakupniho strediska a pak ho dostanete v polystyrenu ci v papirovem kelimku, a to i kdyz ho chcete vypit na miste. Takze kdyz jsem padla na tuhle malou kavarna za vysokymi bankami (a kafe jsem po vstavani v 5.30, meditaci a muzeu potrebovala jako sul), zajasala jsem. Nejenze mam kafe v opravdovem hrnku, maji tu taky neomitnute cihlove zdi, na nich moderni obrazy, tabulkova okna, za oknem rozmaryn a rajcata v kvetinacich, ze by si clovek mohl myslet, ze je ve Stredomori, a hlavne to latte je tak krasne napeneny, ze by se za to zadny Ital nemusel stydet. Maji tu taky zdarma wi-fi, coz uz zacina byt standard, lidi si chteji u kafe pocist, popsat, popremejslet, pokomunikovat. Okolo studenti s notebooky a pary na kafi, proste oaza. Reknete z fotek, ze byste nehadali LA?