The Little League has set off - Opening Parade

 
The last two pictures are from San Fran where they do everything in a greater style:)

Moje ranni prochazky - California XXX

Tak se snazim vytvorit si zvyk, kazdy den, kdyz je Adamek ve skolce, jit na dlouhou prochazku (chtela jsem to psat puvodne anglicky a slovo 'power walk' vyzniva tak nejak odhodlaneji, efektivneji, prochazka vyvolava spis pocit sourani se, lelkovani). Mockrat se mi to jeste nepovedlo, ponevadz predjari, jak byva zvykem, nas zahrnulo nekolikerymi rymami a chripkami, ale dnes to vyslo.


Dojedu na pobrezi San Francisco Bay asi deset minut od nas a tam se vydam po stezce podel zatoky. Nebudu se dlouze rozepisovat, ale je to nadhera, obrovska vodni plocha, hejna brodivych ptaku, volavky, jogujici lidi, lidi na kolech a se psy a vsichni se zdravi, hory za zalivem, mraky, letadla a draty vysokeho napeti viz fotky. A vsechno to tam voni anyzem, wild anise, nejaka andelika je to asi, velmi aromaticke, i kdyz ted jsou to jen suche stvoly. Padesat minut ostre chuze, par cviku z me sady qi-gongu, trosku prirody a citim se jako novy clovek.

Dneska mi pocit jeste vylepsil popelar, ktery me s usmevem zdravil z projizdejiciho nakladaku, to si tak rikam, ze by se mi v Cesku nestalo, tedy alespon ne v dobach, ktere pamatuji. Popelari tady vubec jsou trosku jinde, dnes rano jsme s Adamkem pozorovali velke auto u nas v komplexu, fungl novy nakladak, nablyskana kola, za volantem urostly, upraveny muz se snubnim prstynkem, ktery bravurne vytacel s tim obrem uzke zatacky kolem domu.
 
Cestou zpatky jsem se stavila pro obed v obrovskem asijskem supermarketu, kde, jak rikam, u osmdesati procent veci nevim, z ceho a na co jsou. Uz vstup do obchodu me sokoval (byla jsem tam prvne), hlasita cinska popularni hudba, takoveto jejich tahle naanaanaa. U pultu se pak pani (vsude zni zvucna cinstina, anglicky mluvi velmi spatne) zdalo, ze jsem si toho dala do krabice malo, tak mi tam pridala 'par' srimpu, asi 40 jich bylo, a to uz vespod jsem mela nudle, kure, pak choy, tofu a veprove, mame to nadvakrat cela rodina pomalu. No nic, zregenoravala jsem a jdu ted trochu pracovat:)

Felicity a muj zmatek - California XXIX

Prostrednictvim nasich aplikaci (www.okenkobooks.com) jsem se dostala na stopu jednoho sileneho cloveka, Ian Chia z Australie, ktery chce zmenit svet a zpusob vzdelavani deti a vzbudit creativitu v detech atd, je to hyper-vykonny a hyper-myslici clovek (jazzovy improvizator a otec rodiny taky), vyuziva twitter a facebook (ktere ja taky skromne pouzivam) a youtube k vytvoreni obrovite komunity lidi sdilejici a pracujici na spolecne myslence (samozrejme chce taky vydelat penize, ale fakt pusobi dojmem, ze to ma byt jen prijemny vedlejsi produkt). Je totalne nadseny, zere na tom ten pokus, ty moznosti, ty 'connections', ten rozmer, a pri tom je to cele takove nezne, esteticke a poeticke, a o detech. Felicity from Thin Air.

Muzete se podivat na jejich stranku www.sendfelicity.com, na jejich trailer pro jejich doprovodnou aplikaci http://www.youtube.com/watch?v=2LDHy5XGrWw, ci na jejich stranky na facebooku, ale to asi musite mit ucet, nevim: http://www.facebook.com/#!/sendfelicity.

Je to pro mne fakt velmi inspirativni, taky jsem si vzpomnela na nase davne hovory o 'nove skole', tak on do toho jde ve svych 40ti s plnym nasazenim a zblbnul uz pulku sveta, aspon tak se to zda z ohlasu a odkazu, je to fakt megaloman, uz o nem pisou i NYT. Misi se ve mne uzas, obavy, opovrzeni s totalnim nadsenim, jeste jsem z toho nenasla cestu ven. Tak jsem se potrebovala podelit:)

Z jineho soudku, ale taky o vzdelavani a vychove deti je nedavny clanek o knize Amy Chua ve WSJ, ktery rozpoutal valku nazoru v blogosfere. Jsou tisice souhlasnych komentaru, tisice nesouhlasnych, ale kazdy ted zna pojem Tiger Mother. Z nekterych ohlasu na zajimavych strankach jen dva a spise kvuli tem strankam - http://playborhood.com/, http://www.activekidsclub.com/fresh-air-living/feature/tiger-moms-vs-polar-bear-moms.html, nasli byste mraky dalsich pres Google. Taky me to primelo se zamyslet, nad tim, jak jsem vychovala sve ctyri velke deti, a nad tim, jak chci vychovat svoje dve male deti.

Adamek zacina mluvit - California XXVIII

A poprve v mem zivote na me moje batole nemluvi cesky. Ani nemuzu rict, ze by me to mrzelo, jen to konstatuji, je to roztomiloucke, at je to jakou chce reci. Dejda v jeho veku byl sice taky v Anglii uz, ale doma se mluvilo vyhradne cesky, bylo nas vic, starsi deti nemluvily jeste plynule anglicky a ani nechodil nikam do skolky mezi deti a ucitelky.

Adamek (je mu 20 mesicu) jednak chodi do skolky 3x tydne a vetsina slov je evidentne ze skolky, protoze je doma nepouzivame, pak Laku mluvi s Dejdou nekdy anglicky, Dejdovi po skole chvili trva nez prepne zase aspon napul do cestiny, a Kaca si vodi kamarady domu anebo je imrvere (to je hezke ceske slovo) na telefonu v anglictine, no a televize je taky anglicky, takze cestinu slysi malo.

Takze Ada rika - lajds cilize slides a chce jit do parku, nou je no, naj cilize nice znamena, ze mu chutna, dan je done, strhne si bryndak a seskajuje ze zidle a jde od stolu, pak rika doggie, truck, bus, what's this, naj naj se tady rika malym detem misto night night na dobrou noc, bajk je jeho motorka, ale kolo je kolo, miluje jizdu na sedatku. Ze skolky taky umi aajz, nouz a strka nam pritom prsty do oci a do nosu.

Cesky rika lak=vlak, culu=curat, dudlu=dudlik, oda=voda (ale mohlo by to byt i water), bagi=bagr ci jerab a mimi. Umi volat Didi na Dejdu, Kaka na Kacu, ale na me steka mam, mam a ja se musim podivat a pochvalit mu to, co dela, a myslim, ze toho casu je Laku taky mama. Takze jak vidite, ma v tom vseobecny zmatek, respektive nema, jemu je to naprosto jasne a nema s tim zadne problemy. Uvidime, jak to pujde dal, ale asi nemame moc sanci cestinu udrzet na jine nez pasivni urovni.

Profeta Westwood LA

Pohlednice z LA - California XXVII

Jak jsem uz rekla, dneska jsem v Los Angeles, druhem nejvetsim meste USA s asi 12 miliony obyvatel. Musela jsem si dojet (druhe kolo a letadlem) vyzvednout novy pas pro Davida a zaroven jsem podala zadost o zvlastni zapis do matriky cilize o rodny list pro Adamka. Nebudu se rozepisovat, ale je to jak na ceskem urade, tvari se bud protivne nebo hloupe, nakonec se ukaze, ze to nemysli zle, a jeste vam pratelsky poradi, at tedy manzela podepisete sama a napisete prohlaseni, ze jste pas ztratili, kdyz ho nechcete odevzdat. Takze to cele trvalo hodinu a pul, ale vsechno jsem zaridila.

Minule jsem tu byla s Dejdou a ten byl otraveny z ranniho vstavani, cestovani a cekani na urade, takze jsme zase hned jeli zpatky taxikem na letiste ($41, skoro jako letenka, ale MHD tu proste moc nefunguje, trvalo by to sem 1hodinu50minut). Tentokrat jsem tu sama a tak jsem si naplanovala navstevu Hammer Museum a nejakou malou prochazku v okoli. Konzulat je v obchodnim centru LA s vezaky a sirokymi boulevardy, takze nic moc krome cvrkotu velkomesta a poulicniho zivota tu v dochozi vzdalenosti k prochazeni a k videni neni.

Sla jsem tedy rovnou do muzea a vsimla si cedulky Mindful meditation practice at 12.30, free, in the theater, come as you are. Tak jsem tam sla a byla to velice prijemna zkusenost. Jednak nevim, kam utekla ta pulhodina, bylo tam pres 50 lidi roztrousenych v hledisti v pohodlnych kreslech, prijemny, nikoliv vsak vlezly hlas moderatorky se nesl salem, nekdo chvilemi chrapal, ladila nas na nase vlastni telo, na dech a na pozitivni myslenky a na zasilani 'kind energy' nasim milovanym a prijimani teze energie od nich zpet. Ta prijimaci cast mi prisla obzvlaste zajimava, to je clovek na sebe taak hodny:) Jen stezi jsem premohla lahodne, teple usinaci vlny ve svem tele a vysla jsem do toho rachotu houkacek a homelesaku jako omamena. Pote jsem zkoukla dve expozice (dokonce tam maji po jednom kousku klasiku jako Cezanne, Gaugin, Tolouse-Lautrec, van Gogh, Rubens, Rembrandt, Daumier atd) a jednak tam meli par blaznivyvh modernich instalaci, ktere cloveka bud zcela minou nebo ho velmi zaujmou. Uz dlouho jsem nikde nebyla, tak jsem mela trosku problem se soustredit a uzit si to, takze to urcite musim delat casteji a zase se to znovu naucit, do SF to neni daleko a je tam rozhodne co videt, clovek je tak pohlcen kazdodennimi starostmi, ze uz si ani nevzpomina, co vsechno mu taky zpusobuje prijemne vibrace.

Cely tenhle post jsem vsak zacala psat kvuli kavarne, ve ktere sedim. Jak jsem uz urcite nekde taky psala, nejvetsi problem s Amerikou jsem mela a porad mam s atmosferou ve mestech, mesteckach. Neni tam zadny stred, vse je prozaicke, vecne, zadna romantika. Na kafe si musite dojet autem, vsechno jsou to velke retezce jako Starbucks (ne ze by mi jejich kafe nechutnalo, ale je to stereotyp), Peete's Coffee (o trosku lepsi atmosfera zvenku i vevnitr), ktere jsou na rohu velkeho nakupniho strediska a pak ho dostanete v polystyrenu ci v papirovem kelimku, a to i kdyz ho chcete vypit na miste. Takze kdyz jsem padla na tuhle malou kavarna za vysokymi bankami (a kafe jsem po vstavani v 5.30, meditaci a muzeu potrebovala jako sul), zajasala jsem. Nejenze mam kafe v opravdovem hrnku, maji tu taky neomitnute cihlove zdi, na nich moderni obrazy, tabulkova okna, za oknem rozmaryn a rajcata v kvetinacich, ze by si clovek mohl myslet, ze je ve Stredomori, a hlavne to latte je tak krasne napeneny, ze by se za to zadny Ital nemusel stydet. Maji tu taky zdarma wi-fi, coz uz zacina byt standard, lidi si chteji u kafe pocist, popsat, popremejslet, pokomunikovat. Okolo studenti s notebooky a pary na kafi, proste oaza. Reknete z fotek, ze byste nehadali LA?

Dalsi, treti skolni rok v Californii - California XXVI

Sedim na lavicce v Kacine skole a cekam, az zacne dalsi konsultace uvodnich tridnich schuzek. Tradicne to vypada trochu jinak, nez v ceskych skolach. Nejdrive je v aule zprava o stavu skoly, ktera obzvlaste letos poukazuje na kraceni rozpoctu z vyssich mist, a tak je to hlavne o dotacich, doporucuji prispevek na dite od $250 vyse, ale my jsme stejne jako loni dali jen stovku.

Pak nasleduje neformalni setkani s uciteli nad donesenym jidlem a pak uz se chodi do jednotlivych uceben a kazdy profesor rekne neco o svych planech, metodach a pozadavcich. Vsichni ucitele jsou sebevedomi, schopni dobre prezentovat a pusobi nadsene. Kazde dite ma vlastni rozvrh sestaveny z predmetu, ktere si zapsal. Jsou dana zakladni pravidla, jako ze anglictinu a historii musi delat vsichni, matiku minimalne dva roky, alespon dva semestry jazyka za studium a nelze delat algebru 3 bez ukoncene dvojky atd. Kazdy den pak maji to same, prvni hodinu studentuv prvni predmet, druhou hodinu druhy atd az sedmy. Jinak 'znamky' jsou publikovany denne na skolni web a chodi mi to do mailu, takze clovej nemuze rict, ze nevi, jak to s jeho studentem vypada. Letos doufejme si Kaca nenecha utect zacatek jako loni, protoze neni tak zhrzena z navratu z prazdnin zpatky do USA.

Na druhou stranu Davidovi zacala skola uz o mesic driv, protoze ma jiny kalendar, maji pres rok 4 delsi prazdniny, ne jen jedny dlooouhe. Ted jako prvnak (loni to bylo ve velke skole, jmenovalo se to ale kindergarten a koncilo to v pul jedne) ma skolu denne do pul treti, coz je pro me prijemna zmena, hlavne protoze nemusim budit Adamka, ktery spi pres poledne,  abychom mohli dojet vyzzvednout Dejdu. Umi velmi pekne cist, psat (tiskace a ne tak moc pekne, psace se uci az ve treti tride), pocitaji do stovky a proste to uz loni byla normalni skola. Tridni schuzky mame pristi tyden, je to ctvrthodinova konzultace obou rodicu s ucitelem, ktery jim nastini, jak si zak vede - maji je ohodnecene asi v 50 oblastech a vicemene sleduji, jestli dosahuje svych predpokladu, objektivni meritka prijdou na pretres, jen kdyz je dite tragicky zaostale. Ale abych nepredbihala, loni to bylo s jinou ucitelkou, kazdy rok se jim ucitelky meni, stejne jako skladba zaku, promichali cely rocnik a znovu rozdelili do 4 trid.

Tak to by bylo o nasich skolacich. Adamek chodi 3x tydne do 'day care', coz je soukrome zarizeni, kde se tri filipinske tety staraji o 10 prcku, jsou moc hodne a Adamek to tam ma rad. Takze ja muzu pracovat trochu a obstarat veci, ktere se s detmi zarizuji jen obtizne. Jako treba dnes, jsem v LA v sushi baru, musela jsem sem jet vyzvednout Dejduv novy pas, ale to je cele na dalsi vypraveni. Doufam, ze i vam zacal skolni rok uspesne, ahoj J.