California XIII - Koupani u Pacifiku

Tak uderila vedra. Nemuzu rikat, ze obecne v Californii, protoze Californie je rozlohou asi 5.5 x vetsi nez Ceska republika a pak je rozlozena jaksi na vysku, takze teplota hrozne zavisi na zemepisne sirce a pak taky na vzdalenosti od more. A spouste dalsich veci, jako v San Franciscu 20km na sever od nas je vzdy nejmene o 5 stupnu min, protoze se tam vali mlha z more, Dublin 20 km na vychod od nas do vnitrozemi ma zase nejmene o 5 stupnu vic, protoze je bliz pousti, a to mluvim v Celsiich.

Proste tady u nas dnes bylo kolem 30 stupnu a tak jsme se rozhodli po obede zajet podivat se k Pacifiku. Jezdime tam pomerne casto, ale jeste jsme tam nezazili prijemne vedro, vhodne na koupani v jeho chladnych vodach. Hned po najezdu na dalnici cislo 92 smerem na zapad bylo zrejme, ze tento napad dostala pulka lidi na Peninsule (tedy Poloostrove, jak se rika uzemi polozenemu mezi oceanem a San Francisskym zalivem) a tahu smerem k mori je tu jen par. A tak jsme v tom nejvetsim vedru absolvovali cestu, ktera trva normalne 30 minut za 1.5 hodiny.

Ale dokodrcali jsme se pres pobrezni hory na pobrezni dalnici cislo 1 a dali se smerem na jih hledat nejakou plaz, je jich tam hodne. Vetsina plazi podel jednicky se jmenuji State Beach a plati se na ne vstupne/parkovne $6. Je-li ovsem kde zaparkovat. Coz dnes nebylo a tak jsme se vesli na jedno z pridruzenych parkovist pred strazni budkou, dosli jsme se vsemi kramy na hojne osidlenou plaz a nasli si misto u ricky vtekajici pres plaz do oceanu.

Ta ricka, to je raj pro deti. Je melka tak po kolinka, voda je teplejsi nez v mori a ma krasne pisecne podlozi. Takze Dejda se kachnil u ricky, Adamek spal pod tropikem a my s Laku jsme stridave hlidali jednoho nebo druheho. Pak jsem se na chvili zasla poskadlit s morem. Fascinuje me, pritahuje, ale zaroven odstrasuje, mam obrovsky respekt. Neodvazim se ani za prvni vetsi vlnu. Vlny dnes mely tak jeden a pul metru a s hukotem se vzdycky zelene nahrbily a pak s bilym hrebenem prehouply dolu a zpenene se valily na breh. Obrovska masa, obrovska sila, absolutni nezajem, absolutni prevaha, geologicke casove meritko, nekoncici opakovani. Podemila paty, podrazi nohy, smaci obleceni, bere vsechno slabe.

A na brehu chaoticke hemzeni tisicu lidi, kazdy u sveho vybudovaneho sidliste, kazdy veden svymi osobnimi motivy v rozdilnych rytmech a pristupech, sami, po dvou, v rodine male ci hispansky rozvetvene, ci ve spolecnosti svych znamych, a vsude do toho deti vyskajici, behajici ci stavejici nejmoznejsi stavby z pisku a vyplaveneho drivi ci zvedave okukujici mrtveho rypouse na brehu. Absolutni rumraj, ktery se vsak po pate hodine zacne zvolna prelevat do aut a rozlevat zpatky do okolnich farem, mestecek a mest. Touhle dobou jsou tam jen plaze, utesy a hucici priboj a par opozdilych svetel projizdi po dalnici cislo 1.

California XII - Poznamky na okraj

Americani se chovaji tak naprosto samozrejme v restauracich, ze je naprosto jasne, ze to delaji casto a od malicka, ze to uz maji vzite. V Cesku a specielne ve spolecnosti nekterych lidi jsem citila desnou krec pri jejich jednani s cisnikem, ve snaze tvarit se nenucene a protrele.

Americani se na vas usmivaji, zeptaji se vas na plany na letosni dovolenou, pochvali vam dite, svetr, cokoliv, vsechno je great, ale to neznamena, ze se to bude zitra opakovat, ci ze jste jejich kamaradi. Nekdy je clovek opravdu zmaten zmenou kurzu, nevyrovnanosti jejich pristupu.

Americani si desne potrpi na ceremonie, obzvlaste ty dokladajici postupove body jejich uspechu ci uspechu jejich deti. Takze se poradaji velke ‘baby showers’, kdy tehotna zena ci jeji matka pozve bratru 30 kamaradek na oslavu, predem zverejni seznam darku, ktery maji otevreny u nekolika obchodnich domu, a vy jen vyberete to, na co mate a zaplatite jim to. Dalsi hory (a to doslova) daru dostane dotycna od rodiny a kolegu, takze treba polovinu daru, nechtenych daru, uplne novych, prodaji obratem na eBayi. A tam ja je nakupuji:)

Dalsim prikladem ceremonialu byla dnesni ‘promoce’ predskolaku na zaver skolky. V zasedaci aule mistniho ‘narodniho vyboru’ se konal ceremonial 5-letych za pritomnosti vsech dosazitelnych clenu jejich rodiny – rodice, prarodice, nevlastni sestry, strycove, sestrenice, chuvy, nekteri tam meli az 10 lidi, tak jsem si vzpomnela na Marecku, podejte mi pero, jak se jich 30 prijelo zeptat na Hujera, jak si vede ve vecerni skole. Deti meli na hlavach placate bakalarske papirove cepce, pochodovali spalirem rodicu a po vystoupeni s nacvicenymi pisnickami dostavali jednotlive srolovany diplom a v rohu vedle toho vseho stala velka americka vlajka.

Dal se tu hodne nosi narozeninove party. Dulezitost ditete se odviji od toho, na kolik jich bylo pozvane, pripadne kolik deti melo loni na party. Party se vsak az na vyjimky nekonaji doma, ale da se pronajmout celkem cokoliv, kde vam party usporadaji. Podle toho, jestli chcete taky dort, pizzu, piti, volnou ci organizovanou zabavu atd, se odviji i cena, pricemz se zacina tak na $200. A pronajmout si muzete holicstvi, karate telocvicnu s instruktorem, keramickou dilnu, hernu s automaty, halu plnou gumovych skakacich zamku, nehtove studio, halu plnou prolejzacek a skluzavek, BBQ oddeleni v parku, salonek v pizzerii, kde s detmi kuchari nejdrive vyrobi pizzu, kterou pak snedi atd. Anebo jen odvezete svoji patnactiletou dceru s peti jejimi kamaradkami do restaurace a mistni personal jim na zaver zazpiva prani (a to i originalni kreace, ne jen tradicni Happy Birthday) a donese narozeninove koktejly.

Kazdy tu ma fotak a tak pulka lidi ma velmi dobry fotak, digitalni zrcadlovku s velkym objektivem, takze to vypada na narod profesionalnich fotografu. A nekteri maji velmi, velmi velke objektivy a stativy a ti vetsinou foti ptaky. A jakmile se objevi objektiv pred ditetem, tak uz tak od dvou let vi, ze ma ztuhnout a rict ‘cheese’ a nasadit pravy americky zuby odhalujici usmev, takze poridit spontanni fotku ditete neni uplne jednoduche.

V Californii v podstate nevidite cloveka, ktery by kouril. Zato vidite spousty cyklistu a bezcu vcetne matek bezicich se specielnimi jogovacimi kocarky, anebo aspon lidi na delsi prochazce. Tedy vetsinou dojedou na misto autem a pak teprve sportuji. Taky pit se na verejnosti nesmi, takze zadne pivo pod kastany nebo u stolku pred kavarnou nepada v uvahu. Casto je vsak ve vzduchu citit trava.

Adamkovi prisel americky pas. Byli jsme o nej pozadat na poste, prokazali jsme se ridicaky a rodnym listem ditete a za ctyri tydny prisel. Pas je jak znamo zvenku tmave modry a na strankach vevnitr ma vepsane citaty slavnych Americanu, nejcasteji prezidentu a pod tim je vzdy stinovany obrazek ruznych znamych panoramat z jednotlivych statu. To je proste holubnik, to ma byt seriozni zalezitost a ne obrazkova knizka! A vedle neho na polici lezi 2cm fascikl z Ceske ambasady o tom, co vsechno musime dolozit pri zadosti o ceske obcanstvi, vcetne potvrzeni o tom, ze jsme my rodice Cesi (nestaci OP, pas ci rodny list, je to nejake specialni potvrzeni z matriky) a notarsky overene preklady vseho mozneho odsud, vcetne dokladu, o ktere budeme muset teprve vyslovne pozadat americke urady. Nevim, jestli najdeme moralni silu a cas to zkompletovat.

V Americe jsou krasne prirodni parky. Maji hierarchii podle vyznamu=krasy. Takze nejzajimavejsi jsou national parks, pak nasleduji state parks jednotlivych statu unie a pak jsou county parks, coz je na urovni okresu. Do national a state parku se plati vstupne, takze u vjezdu na parkoviste je bud budka s clovekem, kteremu zaplatite, nebo je tam budka bez cloveka a sami zaplatite onech $6 do obalky a vhodite do schranky, coz vsichni udelaji. Nekdy vsak lze parkovat jeste pred vjezdem do parku a to Americani taky udelaji, na rozdil od Britu, ti by to povazovali za pristup pod uroven. Srovnani s Cechy necham laskavemu ctenari. Ale v podstate kazdy county park nebo turisticka stezka je naprosto dostacujici pro ukojeni potreby po prirode, jejim klidu a splynuti s tim vsim. Tedy az kousek za parkovistem.

Peceni chleba na TEDblogu - California XI

Jelikoz jsem dneska upekla chleba, ktery mi tu zral uz asi ctyri dny, prikladam pro zajemce prednasku znameho americkeho pekare-filosofa Petera Reinharta o tvoreni chleba. Podotykam, ze je to urceno pro vazne zajemce o peceni s chemickym povedomim, kteri se jeste nezamysleli nad cyklem zivota a smrti behem vyroby chleba, a nikoliv pro protrele a zkusene pekare, kteri scetli kdejakou literaturu na toto tema a vyzkouseli jiz mnoho ruznych pristupu a filosofii.

California X - Proc si nepovidam s ostatnimi matkami

Pominu-li, ze jsem nikdy netihla ke skupinovym debatam matek na piskovisti, tak v Americe se pridaly jeste dalsi duvody, proc se toho zdrzuji i nadale. Respektive ucastnim se jich v roli usmivajiciho se posluchace, ci chapave pokyvuji hlavou.

Hlavni duvod je ten, ze memu hlasu v detstvi nebylo doprano rozvinout se do cele krasy a hlavne sily, diky dobe a prostredi, kdy sebeprosazovani a hlasity sebevedomy projev se nenosily. Takze se mi stava, ze i kdyz zacnu neco rikat, jsem zcela prehlucena jinou agresivnejsi a sebestrednejsi americkou matkou.

Za dalsi, nikdo v nasi rodine netrpi alergiemi, spatnym cholesterolem, autismem a tudiz o tom mnoho nevim a nemuzu poradit, s jakym doktorem a jak vec resit.

Dale, vykladat vsem okolo, jak jsem vcera uzasne zvladla destive odpoledne, kdyz jsem Dejdu uspesne motivovala, aby si nakreslil pastelkami treba hokejovy zapas, na kterem byli s tatou minuly vikend, mi pripada zbytecne. A vubec chlubeni se, v Cesku beznymi vychovnymi pravidly, mi pripada zbytecne.

Za dalsi nechodime do kostela, a tak nemuzu vsem sdelit, jak sugestivni bylo kazani naseho liberalniho a osviceneho farare a jaky ohlas to melo v te nevidane kosmopolitni a clenite spolecnosti, co k nam do kostela chodi.

Ac by se to mohlo tak jevit, neni mou jedinou ambici poskytnout svym detem neustalou zabavu ve forme navstevy krouzku, hracich skupin a sportovnich kurzu zhruba tak dvakrat denne. Prochazka do parku mi pripada jako leckdy lepsi a urcite mene stresujici program.

Moje profesni kariera, studia, rodinne historky, okamzik seznameni s manzelem, svatba a prubeh adopce mych deti mi nepripadaji jako nejdulezitejsi vec na svete a jen zridka mam pocit, ze by meho posluchace mohly opravdu zajimat.

Stejne tak narodnostni slozeni mych predku je celkem nudne monotonni a nevyskytuji se mezi nimi zadni Zide, Irove, ba ani Rusove.

Co se praktickych zalezitosti tyce, nejsem mistni, a tak si rada poslechnu, kde co a jak, i kdyz nektere zenske vam se stoprocentni duverou dokazou poradit naprosto ve vsem - viz oblibene vsechno znam, vsude jsem byl a vsechno jsem videl.

Nechodim kazdy den do telocvicny a normalne ctyrikrat denne jim.

A konecne, moje anglictina neni stoprocentni a specielne hovorove vyjadreni ruznych stupnu nadseni nezvladam. Ale chystam se na nejake soukrome hodiny konverzace. A pak jim vsem ukazu:)

Ale abych jenom nepomlouvala, ve skolce se vytvorila skupinka kluku, a jejich matek a sourozencu, ktera kazdy den bezi po skolce alespon na par minut na mistni prolejzky a velmi hezky si tam hraji. Jakekoliv nasili a ustrky jsou oznacovany za neprijatelne a ne-pratelske a tak hosi si vydrzi bez konfliktu hrat a maminky muzou probrat jiz drive zminene zalezitosti. Ale zrovna tyhle jsou vesmes rozumne, jsou s detmi doma (jakoze je neodlozily ve trech mesicich), jezdi s nimi na pozorovani tulenu, ctou s nimi knizky a dokonce obcas pecou doma buchtu ci alespon susenky. Mam je rada a az se na konci kvetna kluci rozejdou na prazdniny a v srpnu pak rozutecou do ruznych zakladnich skol, budou nam chybet. A uprimne doufam, ze aspon s nekterymi zustaneme nadale v kontaktu.

California IX - Plastics in the oceans

By coincidence, Laku showed me yesterday this interesting video. It is honestly quite alarming, so are we turning eco? :)

California VIII - Food Wasting

Today I would like to give a short thought to this general IN-trend of saving, saving energy, saving sources, saving our planet. Everybody today who doesn't want to be considered a moron and a reactionary declares how she/he back-ups recycling and saving the environment and as I have Americans right now all around myself I have to be prepared to listen to a half hour speech (they call it dialog) about how they, meaning their family, live modestly and effectively and save every resource that enters there household. Water, gas, paper, tin cans, energies etc.

But then, I went to a Valentine's party at David's local pre-school. The kids were treated with ice cream with all sorts of toppings, as chocolate spread, sugar sprinkles, whipped cream, caramel sauce and cut fresh fruit. They were offered by helping parents all these goodies and they were given what they asked for. But after a while when they started to be distracted by other kids playing around or just to be filled up, they started to throw their left-overs away in a huge nearby standing garbage bin. Full plates of a very good (most likely organic) ice cream were disposed into a big black rubbish bag. No one was surprised neither trying to stop them, not even me, I just made sure that David finished his portion of his treat. They practice it at school in a similar way everyday at snack time, kids help themselves with cereals, milk, cheese, crackers, fruit or whatever they have and when they feel they want to stop they take the paper plates with rest of the food to the bin. So you can see a boy carrying a bowl filled to the rim with milk and cheerios, splattering the stuff all over the floor, heading to the bin.

I am sure that without this basic private forehanded custom these kids won't be able to save more important resources in future and act considerately to the environment. And it throws a significant shadow for me on their parents' proclamations about their responsible recycling family policy. I've just read that Americans (each and everyone) in average throw away 0.5kg of food a day which sounds surreal to me. And that more arrogant around the world are only British (hence the flourishing foxes in cities) and Japanese. On the other end of the scale, the most progressive within the Euro-American civilization are Swedish who are far far ahead in trying to handle there energy consumption vs. environment conflict in a reasonable and honorable manner. Not that I am an environmentalist fanatic or an alternative no carbon person, I just try to be as effective and moderate as possible and do have, probably because of my Central European past, my limits still little lower and, in the end it saves our family money a bit, too.

California VII - Dejduv babylon

Tak jsme v posledni dobe s Laku sklouzli do categorie 'hey, guys'. Dejda prejima stale vic a vic anglickych slov a tak misto tradicniho 'mili rodicove', jsme jen guys, 'hey guys, co takhle si zahrat nejakou hru'. Do bezne mluvy se mu vyrazy ze skolky dostavaji cim dal casteji a tak zacinam mit pocit, ze je to trochu boj s vetrnymi mlyny, nutit ho mluvit cesky. Nastesti uz je dost stary, ze si uvedomuje, ze mluvi dvema jazyky, a kdyz se soustredi, tak je schopen drzet se jednoho nebo druheho jazyka, coz se ted snazim prosadit. Bud jednim nebo druhym, nemixovat prosim. Bohuzel v ani jednom jazyce nema slovni zasobu jako v obou dohromady. Takze kamaradovi na navsteve rikal: 'Now you can't see my kolenas' a doma nam vypravi nejake bojove situace asi v tomhle stylu: 'Pak prijel tenhle ship a udelal velkou shotku a tohle auto takhle flipped.' Smutne, ja vim, ale ocekavatelne a snad s postupem casu i zvladatelne. Nicmene to stejne zachranim jen pro nej, dalsi generace tady v tomhle prostredi uz nema sanci. Nejvetsi moje ostuda je, ze v cestine neni stale schopen dopocitat ani do deseti, v anglictine pocita uz skoro do stovky, obcas se mu sice plete poradi, ale zna ta slova aspon. Do toho je ve skolce uci pocitat i spanelsky a taky dny v tydnu atp, protoze jednak spousta deti je z hispanskych rodin a jednak je to tu oficialni jazyk, ktery budou mit i pozdeji ve skole. Takze se mi zda, ze tuhle bitvu zvolna prohravame a kdyz zustaneme delsi dobu, vlastnejsi mu asi bude anglictina. A to mluvime doma vsichni cesky a cteme ceske knizky, tak 1:1 s anglickymi, a sleduje ceske pohadky, ale stejne kamaradi a skola jsou holt dulezitejsi.