Friday 12 December 2008

Amerika IV - zimni svatky

Tak aby to nebylo moc dlouhe, Mikulase a vanoce jsem se rozhodla postihnout v dalsim prispevku.


O Mikulasovi nam rekli nasi novi znami Cecho-Holandani Jana a Maarten (4), kteri tu jsou uz pres tri roky a tak maji ruzne konexe a vedi, co se kde deje. Na besidku se prihlasovalo pres stranku bayczech.com (čti bejček) a cely formular o neplechach ci naopak uspesich ci zajmech ditete byl anglicky, tak jsem tam napsala o Dejdovi cesky. Jak se pozdeji ukazalo, nadprirozene bytosti zvladaly samozrejme oba (vsechny) jazyky, a tak komunikovaly tak, jak bylo treba. Hned vedle nas sedela babicka, zjevne ceskeho puvodu, s dvema sikmookymi vnoucaty, ktere nechapave koukaly kolem, nicemu nerozumely, ale kdyz prislo na vec, bravurne a nahlas prednesly svoje pisnicky a odnesly si zaslouzene darecky. Babicka se pak nezinyrovala a snedla asi pet taliru ruzneho obcerstveni, ktere meli zucastneni prinest, jako vanocka, strudl, vanilkove rohlicky, kokosove kulicky, asi ji ty chute z detstvi chybi, ale i koupeneho, toho doma vyrobeneho tam nakonec bylo asi v mensine.

No, a na druhe fotce muzete videt, jak to vypadalo, kdyz se vyslo ven z komunit niho centra v Sunnyvale, kde se Mikulas konal. Typicka mikulasska romanticka prosincova nalada.

Vanocni masaz tady probiha na vsech frontach uz od zacatku prosince. V obchodech hraji jen otresne vanocni odrhovacky, v televizi jdou celodenne vanocni a rodinne filmy, lidi maji ozdobene svetylkujicimi ornamenty, snehulaky a Santa Clausy na motorkach cele predzahradky a v kazdem okne se pysni preplacane ozdobeny stromecek. Ne vazne, oni ho zdobi uz se zacatkem adventu a maji je tak mohutne ozdobene, ze skoro nevidite zelenou hmotu. O kvalite stromu ani nemluve, jsou to totalne symetricti, asi osmipatrovi chlupaci, pri vzpomince na vyber z tripatrovych na jednu stranu rostlych borovicek se musim usmat. My jsme ve vyhode, ze zdobime stromecek az na Stedry den, to uz bude vsechno v 85% sleve, jestli tedy jeste neco bude. Vedle toho tady funguji farmy na vanocni stromky, kam si prijedete, vyberete si stromek presne dle svych predstav a na miste si ho uriznete. Znama mi povidala, ze si takhle dojeli pro stromek a stalo to $85.

Ve skolce nam zorganizovali vanocni vylet, jak se tady rika 'field trip', kdy jedete svym autem a s ditetem nekam na misto srazu a tam se pak neco kona. Tentokrat to bylo do Eucalyptus Road, San Carlos na prochazku a podivani se na vanocni svetla. Absolutne to predcilo moje ocekavani. Cela ulice s velkymi soukromymi californskymi drevenymi domy (jeden byl na prodej za 1.9mil $) byla naprosto absolutne vyzdobena vanocnimi svetly, sprezenimi Santa Clause, sviticimi darky se samohybne se otvirajicimi viky, tucnaky, igloo, lednimi medvedy a smerovkami na 'North Pole', samozrejme vanocnimi stromky a podobne. Na ulici bylo svetlo jak ve dne a zjevne to byla tradicni atrakce. Po ulici se prochazely houfy rodin oblecenych do zimniho obleceni - cepice, saly, rukavice, kozacky a bundy, prestoze ve vzduchu bylo asi deset stupnu a salu a rukavice je v Californii obtizne koupit. A pry tam maji jeste tenhle vikend navozit snih, aby klam byl dokonaly, ani se nesnazim uz resit odkud a jaky, proste jste v Americe a neni treba slevovat z niceho.

Jeste na zaver, ve skolce se uci zpivat koledy jako Jingle Bells a We wish you a Merry Christmas, coz je v poradku, az do te chvile, nez jsem v refrenu slysela zpivat 'We wish you a Merry Kwanzaa, we wish you a Merry Hanukkah, we wish you a Merry Christmas'. Musim se priznat, ze jsem si musela najit, co je kwanzaa, i kdyz jsem odtusila, ze to bude neco kolem africkych tradic a korenu a docetla jsem se, ze je to afro-americky svatek, ktery vymyslel Dr.Karenga v roce 1966, aby americti cernosi mohli slavit svuj vlastni svatek a odkazovat se na sve africke koreny a hodnoty a nemuseli jen slepe prebirat svatek bile vetsiny. Ty deti asi moc netusi, ale vedou je uz odmala k vedomi, ze svatky jsou ruzneho druhu a vsechny uznavame. Ale je pravda, ze ty deti, ktere evidentne maji africke koreny (mluvim slovy o dvou detech ze 36), ne jako Dejda:), si vyrabely v hodine umeni Kwanzaa korunu se sedmi svickami a hrde v ni pak pochodovaly domu. Prekvapuje me, ze neni taky varianta pro deti asijskeho puvodu, tech maji ve skolce tak deset, ale ti asi s podrizenosti nemaji problem.

Takze vam vsem prejeme vesele svatky, at uz se pri tom dusevne spojujete s predky jakekoliv rasy, narodnosti a vyznani!

Thursday 11 December 2008

K predvanocnimu zamysleni



Bruce Naumanova 'socha': One Hundred Times Live and Die

Monday 1 December 2008

Amerika III - podzimni svatky v USA

Tak toho za ten mesica pul probehlo nejak hodne, od toho, ze jsme jeli stanovat k Lake Tahoe, vysoce polozenemu krasnemu jezeru s proslulymi lyzarskymi svahy, az po Halloween a mohutne Thanksgiving, ceskeho Mikulase a ted nejcerstveji vanocni pripravy.

Co se Lake Tahoe tyce, je to tady hned za bukem v americkem pojeti tzn. 5 hodin jizdy autem a nebudu uz znova licit hladoveho medveda v kempu, vyti kojotu v noci a snih po ranu, kdo chcete, tak se podivejte na fotky. Rozhodne je to tam moc hezke a pojedeme tam nekdy znova, az nebude v noci mrznout.

Halloween mi pripada uz jako uplna minulost, i kdyz to bylo posledniho rijna. V zasade jde o to, ze deti se oblecou do masek a chodi od domu k domu a koleduji o sladkosti, majitel domu ma sice moznost neco predvest misto sladkosti, ale vetsinou je to jen ta sladkost, nekdy jsou vtipne obleceni jako carodejnice nebo hippies, nebo maji bludiste v garazi ci strasidelny hradek na zahrade. Byli jsme jeste s jednou rodinou od Dejdy ze skolky a tak si to kluci, pirat a rytir vzajemne si dodavajice odvahy, celkem uzili.

U vsech domu svitily vyrezane dyne a hrobecky na predzahradkach mely svicky, kostlivci kyvali hlavami a usekle hlavy carodejnic se sviticima ocima se povalovaly na zemi. Vrchol byl jeden strasidelny zamek, kde si rytir sundaval krvavou hlavu, u stropu litali netopyri, upir se na sebe dival svetylkujicimi bulvami do zrcadla, vsude pavuciny a krvave dyky v rameccich na stenach, muselo to dat strasne prace sestavit a rozchodit. Tady jsme museli kluky doslova tlacit pred sebou, jinak to vzdali uz v prvni komnate.

Pak byly volby, to asi vsichni vite, jak dopadlo. My jsme byli celi modry, takze nalada je primerene optimisticka, i kdyz si krize vybira svoji dan i tady. Jinde to pry nesou o poznani hur.

Posledni ctvrtek v listopadu slavi Americani Thanksgiving a krome par nafukovacich krocanu na predzahradkach se to poznalo hlavne v supermarketech, kde bylo v utery a ve stredu k nehnuti. Ctvrtek, patek bylo volno a ve ctvrtek bylo vsechno dusledne zavreno, Americani travi cas doma v sirsim kruhu rodinnem a pojidaji krocana a pie. Naopak v patek, ktery nazyvaji Black Friday, uderi prudke slevy a vsichni ho travi nakupem veci na vanoce. My jsme tu taky meli rodinu, babicku z Washingtonu a strejdu Folabi ze Seattlu a taky jsme meli krocana. Mel jenom 5 kilo a byl prekvapive dobry, Laku to nastudoval, jak ho patricne upect, aby nebyl vysuseny a tak to taky bylo, jedli jsme ho jenom dva dalsi dny:)

Zaujalo me, ze ve skolce mely deti odpovidat na otazku, za co ze to jsou vdecni, a pak nam jejich odpovedi predcitala pani ucitelka Heather na besidce pri spolecne uvarene 'Harvest Soup'. Deti se deli na aktivity do tri skupinek tak po 12 a bylo to znat, vzdycky byla skupinka, ktera byla vdecna za svou rodinu, maminku, bratry a nove miminko, dalsi skupinka byla vdecna za jidlo, pecene kure, jidlo a zase jidlo, a v te treti nekdo zacal s velrybami, tak pak dalsi byli vdecni za ptaky, svoje rybicky a sveho krecka. Dejda byl vdecny za sveho kamarada Zeka, coz sice muze zamrzet, byla to zrejme ta rodinna skupinka, ale na druhe strane byl originalni.

Takze nehledte na svoje okoli a budte aspon originalni!

Sunday 26 October 2008

Amerika II - rijen v San Mateu

Preposilam vam fotku, kterou jsem prave dostala od Laku, jel s detmi na whale-watching na Pacific k Monterey pod Santa Cruz, Dejda vypada docela zmrzle, chudak. Tehotny jsou z bezpecnostnich duvodu vylouceny z plaveb, takze jsem sama doma a ceka me hora pradla na slozeni, u ktere zkonzumuji nejaky vynikajici film v televizi:) Krome velryb asi osmi druhu inzeruji take tulene 6 druhu, morske vydry, delfiny 5 druhu atd, tak jsem zvedava, jestli za ty 21/2 hodiny plavby vubec neco uvidi.

Cela Amerika ted zrovna sili smerem k patecnimu Halloween (tedy krome sileni smerem k volbam 11/4), lidi maji domy vyzdobene v opravdu strasidelnem a odporne nevkusnem duchu, z verandy visi (vse plastove a z obchodu) velke pavuciny, na strechach lezou metrovi pavouci, v oknech visi obesenci, na prednim travnicku maji zapichane (vedle napisu Time for change, I vote Obama ci Obama-Biden. Podle mistnich, kdybyste si na auto vyvesili McCaina, tak vam pry prinejmensim poskrabaji auto.) ruzne nahrobni kameny s napisy (napr. Here lies Mr. D. Ceased, R.I.P., Here rest last years treats), nebo tam maji na tyci zapichnutou krvacejici lebku, slamenou carodejnici s kostetem a podobne chutovky. Ve skolce maji organizovanou koledu tzn. vsechny deti musi prijit v masce (strasidelne pokud mozno) a matky pokud mozno taky (pfff!) a musim mit 36 treats pro kazde dite a oni nas budou obchazet a dostanou kazdy po jednom, takze Dejda bude mit ve svem treats basket (koupili jsme mu jeden plysovy ve tvaru dyne, docela hezky) 36 cokolad a nevim, co s tim budeme pak delat. Jak vyresime masku taky jeste nevim, zda se mi, ze cokoliv homemade bude ve srovnani se sviticimi skeletony trapny odvar, tak zatim to oddaluji a vaham.

Vcera jsme byli vsichni v San Franciscu, my s Kackou jsme zamirili do SFMOMA, coz je muzeum moderniho umeni a bylo to velice prijemne. Videli jsme kus dnes uz klasickych obrazu a soch ze zacatku xx.stoleti, uplne zacatky fotografie jako treba RTG snimek nohy s vysokou botou na noze, takze vidite kosti a pak snad sto hrebicku pod nohou a jednu sponku na lytku, nebo RTG chameleona (pro Milana: porizeno by J.M.Eder a Eduard Valenta), par modernich instalaci jako treba dlouhatansky zebrik ve vstupni hale od M. Puryear (viz prilozena fota), ten se mi opravdu libil. Pak jsme byly na mexickem jidle a pak jsme pokracovaly do obchodni ctvrti kolem Market Street, do velkeho silenstvi podobneho nakupni horecce na Oxford Street, i kdyz Laku rikal, ze to do toho ma daleko, ale me tenhle blazinec uplne stacil. Kluci mezitim byli kopat a hazet v Golden Gate Park a pak jsme se vsichni sesli utahani doma. A dnes po sedme rano vyrazeli do Monterey na 'vypravu velrybarskou na velryby' a snad se na rozil od tamte zdari, nakonec i kdyby jeli misto toho na ty mroze. (Ted psal Laku smsku, ze toho tam vidi spousty, ale ze nas fotak na to ma prilis pomalou uzaverku, takze ja z toho asi moc neuvidim.)




A na stole tady po Dejdovi jako skoro kazde rano zustala nedojezena miska rozmocenych rice crispies. Neni nikdy ochoten uznat, ze toho tolik nesni a tak jsem sla a vylila jsem to do in-sink-erator. To je docela sikovne vymyslena vec, tenhleten sekac na jidlo ve drezu, i kdyz se to snazim nezneuzivat. Jednak je to velmi pohodlne, clovek tam vyhodi nejaky zbytek jidla, parkrat to necha zatocit a splachne se to s vodou pryc, takze je to rychle, pohodlne a hlavne to pak nesmrdi z kose. A navic je to jaksi min provinile, clovek nema uplne pocit, ze plytva, rikam si, ze to nekde sezerou nejake ryby ci neco takoveho, coz verim je jedna z hlavnich motivaci, proc to Americani vymysleli, koupit si trosku svedomi. Oni docela bojuji ted se svou spotrebou vseho a hlavne energii - jak na ne ted dolehl ekonomicky krach, zacina se mluvit o utahovani opasku, o tom, ze kazdy bude muset zacit sam u sebe doma, premyslenim o tom, jestli to pradlo povesit ci pustit susicku, jestli koupit dalsi nadrz benzinu atd. Obzvlaste Obama se neboji to tem Americanum pripomenout, ze to bude treba, do ted je vsichni utvrzovali v tom, ze jsou ekonomicky nejsilnejsi zeme a ze na to maji a ze se nemusi vubec v nicem omezovat. Jsou to samozrejme jen vlastovky, ktere si to grooo nepripusti, ale nekde to pomalu zacit musi. A on kdyz kazdy American usetri litr benzinu za mesic, tak to neni zanedbatelne, uvidime.

Nedavno me inspiroval kamarad David z Noveho Zelandu, ktery bydli v nejake vesnicce mezi samymi byvalymi hippies a pece sam vsechen chleba pro svou rodinu. Tak jsem si s tim zacala taky trochu hrat, ono je to docela casove resp. koordinacne narocne, protoze musite vyndat chlebovy kvasek z lednice noc predem, pak to nechat 6 hodin kynout s dalsi moukou, pak udelat testo a nechat to dalsi dve hodiny kynout a pak jeste kdyz uz mate bochnik, tak to zase nechat hodinu kynout pred vsunutim do trouby. Takze se tomu clovek musi venovat cely den a nemuzete proste odjet nekam, kdyz zrovna potrebujete dat chleba do trouby. Ale vysledky me zatim velmi uspokojuji. Jednak je pekne, ze ten chlebovy kvasek si lze vypestovat doma bez prisad, nechate jen mouku s vodou 'hnit' dostatecne dlouho a ony se tam ze vzduchu usadi kvasne bakterie samy. A jednak ty vysledky chutnaji jako cesky chleba nebo minule jsem delala jen ze psenicne mouky a to chutnalo jak ciabatta. Tedy tentokrat jsem to trochu malo osolila, tak to neni tak dobre, ale konzistenci to ma uplne chlebovou. Tak az budu mit nejaky dalsi fotogenicky podarek, tak vam poslu taky fotku. Pro zajemce mrknete na www.thefreshloaf.com.

Jinak pro Tondu - minule jsme se ti s Barou posmivaly, ze uz neumis cesky a nerozumis povzdechum typu Nech bejt! ci Nech na hlave! Tak vcera se k tobe pridala i Kaca, ta zas nevedela, co rikam, kdyz jsem ji rekla, ze 'To mas prast, jak uhod'. Budu vas muset trochu vic trenovat.

Opatrujte se, Jitka

Friday 3 October 2008

První dny a týdny


Nebudu vás zdržovat detaily z balení, cesty, časového posunu a následující všeobecné deprese z totální změny kulis, stejně je to nesdělitelné. Pokusím se tedy jen o pár drobností, věcí, které člověka zarazí, protože jsou jinak.

Přestěhovali jsme se, já, Laku, Kačka a David, do San Francisco Bay Area do oblasti zvané Peninsula, do městečka San Mateo v Californii a začali se zase snažit o vytvoření normálního rodinného zázemí. To jen tak pro zarámování. Teď ty zvláštnosti, tentokrat z dopravy.

Dálnice, dobře, ty znám, ale šest proudů nahoru do San Francisca a šest proudů ze SF dolů na jih na San Jose. A pořád je plná. A pořád hučí, je to jako vodopád v dálce:)Semafory tu visí ve vzduchu až za křižovatkou a mají je důsledně rozdělené na rovně a doleva. Doprava se smí odbočovat i na červenou, pohlídáte-li si bezpečnost takového počínání. Za křižovatkou taky visí přehled vsech proudů a dovoleného odbočování, otočka o 180 stupňů se smí na každé křižovatce, není-li tam výslovně U-turn přeškrtnut.

Spousta dopravních značek je pouze slovních, což u Evropana vede občas k přehmatu, protože nečeká, že tak zásadní znacka jako zákaz vjezdu není červena, ale jen na bílém podkladu napsáno "No drive in, one way road." nebo se dozvíte, že auta na silnici, kterou právě přejíždíte, nezastavují, čiliže mají přednost, ale stopka ani značka dej přednost v jízdě před křižovatkou není. Naopak, je-li na krizovatce stopka, znamena to, ze stopku maji vsechny smery a na krizovatce funguje neco jako zip system tzn. ze do krizovatky vjizdi auta po jednom a to vicemene v poradi, v kterem na krizovatku dorazili.

Celkove vzato mam pocit, ze se tu jezdi v klidu a bez stresu a kdyz si clovek zvykne na ten slovni a jine zpusoby informovani, najdete na krizovatkach a pri odbocovani vzdy vsechno potrebne ke spravnemu rozhodnuti. A kdyz vam to nahodou dojde pozdeji, ridici vas bez problemu nechaji preradit do jineho pruhu, bez strkani ci pripadneho troubeni.

Jezdi tu taky autobusy hromadne dopravy, na ktere na rozdil od Londyna nemusite mavat, ale zastavi vam sami, kdyz vas na zastavce vidi. Signal k zastaveni z autobusu se srandovne dava zatahanim za zlutou snuru, ktera je tazena po celem autobuse a vepredu sepne ridicovi nejaky signal. Autobus tu stoji 1.50$, ktere se strkaji do kasicky u ridice jako za starych casu v Praze. Sice nejezdi moc casto, ale v ramci naseho okoli nam to slouzi naprosto dostatecne. Smerem do San Francisca tu taky jezdi vlak dvoupatrak, ktery vypada jako plechovka od hrasku. Ale jezdi na cas, je klimatizovany a ma pripojky na notebook, abyste neztraceli ani minutku cestou do prace. Jo, a jezdi uplne plny, kazdych 10-15 minut v ranni a vecerni spicce.



Pokracovani priste, ahoj Jitka