Odpoledne po páté na hřišti

David trénuje na velkém hřišti se svým fotbalovým klubem.  Je tam asi šest věkových skupin,  holky a kluci zvlášť,  vsichni pobíhají,  kopaji a pohazují. 

Adam si leze po prolézačkách ve tvaru hradu,  pobíhá tu dalších 15 děti,  půlka z nich jsou indické děti. Jejich otcové sedí na lavičkách a pracuji na počítačích.

V parku na trávě sedí několik párů puberťáků,  ukazují si něco na telefonech.  Dva a dva jsou páry,  holka dá klukovi pusu a odjede domu na kole.  Zbývající se hihňaji dál.

Na asfaltovém hřišti vlevo probíhá lítý zápas v basketu. Od 16 do 50 let, bílí,  asiati,  černí. Někteří mají dokonce trička Golden State Warriors rozhodně podobné nasazení.
Stmívá se,  vzduch chladne.  A do toho všeho se ozývá neustálé rytmické bušení a tlučení bubenické skupiny,  která nacvičuje na hřišti nedaleké střední školy.

Christmas Card 2012

Pictures Everywhere Christmas Card

Customize your Christmas cards this holiday at Shutterfly.com.

View the entire collection of cards.

Proc tam v ty dalce zijes?

Nekdo se me v Cesku takhle zeptal a od te doby to nosim v hlave. Moje odpoved asi nebude hluboke filozoficke zamysleni nad rozdily v politickych systemech, ale spise snuska emotivnich, povrchnich, kratkodobych a velmi subjektivnich motivaci.

Predne, nekde clovek zit musi a nemyslim si, ze to, ze se nekde narodil  je postacujici duvod. Takze zacnu tim, ze muj muz tu chce zit, ze jsme si tu uz zvykli, mame tu zname a ze pro male kluky uz je to doma. Takze zmena at uz kamkoliv by byla obtizna a stresoidni, jako kazde velke stehovani.

Dalsi sada duvodu je o tom, ze nas to nuti se o neco snazit, vstrebavat nove podnety, zvladnout dva jazyky, zaclenit se do spolecnosti at uz pracovne, rozhledem, spolecensko-kulturne, socialne - jako napriklad pochopit a smirit se s mistnimi svatky jako je nadchazejici halloween a umoznit detem je prijmout a prozit, jak se slusi a patri na 7lete dite, kdyz jim treba Mikulase muzeme nabidnout jen z druhe ruky.

Dalsi hromadka je o tom, ze Californie je krasna. More, hory, slunce, racci, delfini, plaze, medvedi, supi, skaly, sekvoje, vitr, mlha, teplo, rozlehle parky a divoke kanony, trava a rypousi. A pak je tu San Francisco.

Lidi jsou mili, vstricni, pozitivni, tolerantni a nenadavaji na vsechno. Neustale me sokuje jejich profesionalita na nejruznejsich urovnich. Urady funguji a je tu poradek. Skoly jsou velmi slusne, zdravotnictvi funguje, je to vsak vsechno velmi drahe a stat vam tady neda ani korunu, i kdyz dane jsou tu celkove nizsi.

Co je pro me vsak asi nejdulezitejsi je, ze lidi v neco veri. Spolecnost v neco veri. Stat v neco veri. Mnohe z techto idealu se muzou zdat zvenku smesne, anti-amerikanistum dokonce nebezpecne, ale Americany to drzi v nadeji. Veri, ze se vlastni praci nekam dostali, ze se maji lip nez jejich prarodice. Veri v uspech jednotlivce, veri, ze kdyz budou dal poctive pracovat, ze se budou mit jeste lip. Veri, ze hybou celym svetem, ze tahnou vyzkum, technologicky pokrok, kulturu, veri, ze jejich vojaci bojuji za dobrou vec a ze jejich demokraticke mechanismy mohou byt inspiraci pro ostatni svet.




Jak rikam, chapu ze, jako kazda vira, to sebou nese nebezpeci zaslepenosti, fanatismu a extremismu, netolerance a vybojnosti, ale prijde mi to celkove jako mnohem zdravejsi klima pro zivot a vychovu deti nez bezvera, pesimismus a beznadej, deziluze a zhnuseni, kazdodenni konfrontace s korupci a zlocinnosti, moralnim upadkem a neschopnosti. A s otravenymi ksichty na kazdem rohu.

Proste mi tu je (zatim) dobre. I kdyz, ne ze by mi nektere 'americke' vlastnosti, rysy a projevy nelezly na nervy, ale o tom zase jindy.

California XXXIII - Bohatství (dojmy související s prací)

Tak sedim v rychliku zvanem baby bullet a jedu z prace domu. 18 minut to trva, teda z prace jsem vyrazila uz pred 35 minutami a projizdela se v shuttle busu po kampusu Googlu, trva to dost dlouho, nez objede vsechny jejich budovy, nejmin 20 jich tu maji. Takze cela cesta mi trva necelou hodinu. Sedim a pisu.

Je to ted uplne jiny zivot, co jsem zacala pracovat. Mam tak trochu pocit nekontroly nad domacnosti, jidlem rodiny a uklidem, mnohem mensi pocit kontroly nad detmi a skoro zadny cas s muzem, protoze za ty tri mesice, co pracuji, jsou porad nejake provozní problemy a veci k vyreseni, ze se po uspani deti jen zhroutime vycerpane do postele. Ale snad se to zvolna uklidni, ted jeste prezit tento a pristi tyden, kdy je Laku v Londyne a jsem na vsechno sama

Jezdim od nás na jih smerem na San Jose pres bohata mesta jako Palo Alto se superslusnymi lidmi z univerzity ve Stanfordu a superchytrymi z firem jako Yahoo, Facebook, Google, Oracle, AOL, Inuit. Bohatstvi je tady videt na kazdem kroku, at uz na tom, v cem jsou lide obleceni a jake maji ruzna zarizenicka, tak i v tom, ze vsechno funguje, vsechno je natrene, vsechno sviti novotou. Spousta lidi pracuje jen na udrzbe verejnych prostranstvi, nateraci, uklizeci odpadku, zametaci, zahradnici, shuttly od vlaku jsou zdarma, takze dalsi pracovni mista pro ridice.

Nas kampus, ve kterem jsou umisteny cihlove budovy LinkedIn, sousedi s Googlem, vsude jsou same stromy, vodotrysky, hriste a travniky. Po vzoru Googlu, i nase firma zakoupila kola pro zamestnamce, akorat nejsou v zarivych barvach Googlu (viz obrazek). Kdyz mame chut nebo jsme unaveni, jedeme se projet k nedalekemu zalivu. Paradoxne az ted v zari se udelala vedra, ale ve vzduchu je stale trochu povetri od more, tak se to da snadno vydrzet.

Krome toho, ze me prace bavi a ze mam pocit, ze jsem u zdroje/zrodu novych veci, tak nase bohata firma poskytuje spousty vyhod pro sve lidi: vsechno jidlo ve firme mame zdarma od snidane, pres obedy, svaciny, ovoce, vecere. Vsechny fitness programy behem dne jsou taky jen pro nas, podobne jako masaze a holic, a zdarma. Mame pasy na hromadnou dopravu, takze jezdime zadarmo. Dale firma pronajima male vany, ktere si liie ridi sami z ruznych mest v okoli, takze ja jezdim rano vanem tady od nas ze San Matea s dalsimi 6 lidmi z firmy, platime jen benzin.

Jednou za mesic mame den, kdy se nepracuje, ale jsme pri tom placeni, a bud mame piknik, nebo nejaky team building jako raftovani, nebo jdeme na dobrocinnou brigadu. To pak sbirame odpadky na plazi, rozdilime jidlo bezdomovcum nebo pomahame na mistni organicke farme s okopavanim rajcat, zkratka bramborova brigada dorazila uz i sem, jen v trosku obmenene forme s jinou motivaci a taky jinym nasazenim.

Takze celkove si to nemuzu vynachvalit, ze jsem sla do prace, a je to jeden z duvodu, proc tady ziju, ale o tom az priste.

Jedna etapa konci... - California XXXII

Nebo bych spis mela rict sesta etapa konci? Dostala jsem totiz full-time contract v LinkedIn na lokalizaci jejich webove stranky=jejich produktu do cestiny, na kazdy (mensi) jazyk nabiraji dva lidi s moznosti plneho pracovniho uvazku po skonceni tohoto, 16-tydenniho kontraktu. Bude to pro me a pro nas vsechny velka zmena, protoze kluci budou muset byt cely den v nejakych zarizenich, coz je mimochodem velmi draha zalezitost - celodenni skolka pro Adu 5 dnu v tydnu je za pouhych $1.500 mesicne - a budeme to muset nejak logisticky zvladat, dopravovat je vcas do skoly a ze skoly.

Bude to moje teprve treti zamestnani v zivote, prvni tady ve Statech, a je to definitivni tecka za moji celoddenni peci o svoje vlastni deti. Po sesti detech a 17 letech v domacnosti se budu snazit se zaradit zase zpet do pracovniho tempa. Premyslela jsem, jestli me to nebudu nahodou moc rozcilovat, poslouchat nejake nedokonale nadrizene, delat co budu muset delat, a ne co bych si myslela, ze je potreba udelat atd. Asi jsem si dost na svoji 'nezavislost' zvykla, ale snad jeste nejsem taaak zkostnantela, abych se neprizpusobila. Hlavni asi ale je, ze se tesim, ze si zkusim, jak to tady chodi, jak se lidi k sobe chovaji v pracovnim prostredi a budu proste vedet o Americe neco vic, o pravdepodobnem zlepseni sve anglictiny ani nemluve (a psani s ceskou diakritikou jakbysmet).

LinkedIn.com je socialni medium, profesionalni network pro profesionaly po celem svete. Minuly tyden se stali s velkym uspechem verejne obchodovatelnou spolecnosti jako prvni ze socialnich medii a letos maji planovany rust z 1200 na 2000 lidi. Sidli nedaleko hlavniho stanu Google v Mountain View a je to tam velmi prijemne prostredi, jak jsem byla na interview. Venku spousty stromu, lavicek, parky, voda, nizke moderni budovy, a i vevnitr to vypada mnohem pratelsteji, nez v zcela korporatnim Cisco, kde jsem mela minuly kontrakt, kam jsem vsak nakonec nenastoupila, protoze byl Adamek jeste malinky, a nechtelo se mi odejit do plneho uvazku. Takze ted mi to za tyden 6/6 zacina, priste se asi dozvite, jak to tady chodi:) Jestli zbude jeste vubec nejaky cas.

The Little League has set off - Opening Parade

 
The last two pictures are from San Fran where they do everything in a greater style:)

Moje ranni prochazky - California XXX

Tak se snazim vytvorit si zvyk, kazdy den, kdyz je Adamek ve skolce, jit na dlouhou prochazku (chtela jsem to psat puvodne anglicky a slovo 'power walk' vyzniva tak nejak odhodlaneji, efektivneji, prochazka vyvolava spis pocit sourani se, lelkovani). Mockrat se mi to jeste nepovedlo, ponevadz predjari, jak byva zvykem, nas zahrnulo nekolikerymi rymami a chripkami, ale dnes to vyslo.


Dojedu na pobrezi San Francisco Bay asi deset minut od nas a tam se vydam po stezce podel zatoky. Nebudu se dlouze rozepisovat, ale je to nadhera, obrovska vodni plocha, hejna brodivych ptaku, volavky, jogujici lidi, lidi na kolech a se psy a vsichni se zdravi, hory za zalivem, mraky, letadla a draty vysokeho napeti viz fotky. A vsechno to tam voni anyzem, wild anise, nejaka andelika je to asi, velmi aromaticke, i kdyz ted jsou to jen suche stvoly. Padesat minut ostre chuze, par cviku z me sady qi-gongu, trosku prirody a citim se jako novy clovek.

Dneska mi pocit jeste vylepsil popelar, ktery me s usmevem zdravil z projizdejiciho nakladaku, to si tak rikam, ze by se mi v Cesku nestalo, tedy alespon ne v dobach, ktere pamatuji. Popelari tady vubec jsou trosku jinde, dnes rano jsme s Adamkem pozorovali velke auto u nas v komplexu, fungl novy nakladak, nablyskana kola, za volantem urostly, upraveny muz se snubnim prstynkem, ktery bravurne vytacel s tim obrem uzke zatacky kolem domu.
 
Cestou zpatky jsem se stavila pro obed v obrovskem asijskem supermarketu, kde, jak rikam, u osmdesati procent veci nevim, z ceho a na co jsou. Uz vstup do obchodu me sokoval (byla jsem tam prvne), hlasita cinska popularni hudba, takoveto jejich tahle naanaanaa. U pultu se pak pani (vsude zni zvucna cinstina, anglicky mluvi velmi spatne) zdalo, ze jsem si toho dala do krabice malo, tak mi tam pridala 'par' srimpu, asi 40 jich bylo, a to uz vespod jsem mela nudle, kure, pak choy, tofu a veprove, mame to nadvakrat cela rodina pomalu. No nic, zregenoravala jsem a jdu ted trochu pracovat:)