Tak se snazim vytvorit si zvyk, kazdy den, kdyz je Adamek ve skolce, jit na dlouhou prochazku (chtela jsem to psat puvodne anglicky a slovo 'power walk' vyzniva tak nejak odhodlaneji, efektivneji, prochazka vyvolava spis pocit sourani se, lelkovani). Mockrat se mi to jeste nepovedlo, ponevadz predjari, jak byva zvykem, nas zahrnulo nekolikerymi rymami a chripkami, ale dnes to vyslo.
Dojedu na pobrezi San Francisco Bay asi deset minut od nas a tam se vydam po stezce podel zatoky. Nebudu se dlouze rozepisovat, ale je to nadhera, obrovska vodni plocha, hejna brodivych ptaku, volavky, jogujici lidi, lidi na kolech a se psy a vsichni se zdravi, hory za zalivem, mraky, letadla a draty vysokeho napeti viz fotky. A vsechno to tam voni anyzem, wild anise, nejaka andelika je to asi, velmi aromaticke, i kdyz ted jsou to jen suche stvoly. Padesat minut ostre chuze, par cviku z me sady qi-gongu, trosku prirody a citim se jako novy clovek.
Dneska mi pocit jeste vylepsil popelar, ktery me s usmevem zdravil z projizdejiciho nakladaku, to si tak rikam, ze by se mi v Cesku nestalo, tedy alespon ne v dobach, ktere pamatuji. Popelari tady vubec jsou trosku jinde, dnes rano jsme s Adamkem pozorovali velke auto u nas v komplexu, fungl novy nakladak, nablyskana kola, za volantem urostly, upraveny muz se snubnim prstynkem, ktery bravurne vytacel s tim obrem uzke zatacky kolem domu.
Cestou zpatky jsem se stavila pro obed v obrovskem asijskem supermarketu, kde, jak rikam, u osmdesati procent veci nevim, z ceho a na co jsou. Uz vstup do obchodu me sokoval (byla jsem tam prvne), hlasita cinska popularni hudba, takoveto jejich tahle naanaanaa. U pultu se pak pani (vsude zni zvucna cinstina, anglicky mluvi velmi spatne) zdalo, ze jsem si toho dala do krabice malo, tak mi tam pridala 'par' srimpu, asi 40 jich bylo, a to uz vespod jsem mela nudle, kure, pak choy, tofu a veprove, mame to nadvakrat cela rodina pomalu. No nic, zregenoravala jsem a jdu ted trochu pracovat:)
Dojedu na pobrezi San Francisco Bay asi deset minut od nas a tam se vydam po stezce podel zatoky. Nebudu se dlouze rozepisovat, ale je to nadhera, obrovska vodni plocha, hejna brodivych ptaku, volavky, jogujici lidi, lidi na kolech a se psy a vsichni se zdravi, hory za zalivem, mraky, letadla a draty vysokeho napeti viz fotky. A vsechno to tam voni anyzem, wild anise, nejaka andelika je to asi, velmi aromaticke, i kdyz ted jsou to jen suche stvoly. Padesat minut ostre chuze, par cviku z me sady qi-gongu, trosku prirody a citim se jako novy clovek.
Dneska mi pocit jeste vylepsil popelar, ktery me s usmevem zdravil z projizdejiciho nakladaku, to si tak rikam, ze by se mi v Cesku nestalo, tedy alespon ne v dobach, ktere pamatuji. Popelari tady vubec jsou trosku jinde, dnes rano jsme s Adamkem pozorovali velke auto u nas v komplexu, fungl novy nakladak, nablyskana kola, za volantem urostly, upraveny muz se snubnim prstynkem, ktery bravurne vytacel s tim obrem uzke zatacky kolem domu.
Cestou zpatky jsem se stavila pro obed v obrovskem asijskem supermarketu, kde, jak rikam, u osmdesati procent veci nevim, z ceho a na co jsou. Uz vstup do obchodu me sokoval (byla jsem tam prvne), hlasita cinska popularni hudba, takoveto jejich tahle naanaanaa. U pultu se pak pani (vsude zni zvucna cinstina, anglicky mluvi velmi spatne) zdalo, ze jsem si toho dala do krabice malo, tak mi tam pridala 'par' srimpu, asi 40 jich bylo, a to uz vespod jsem mela nudle, kure, pak choy, tofu a veprove, mame to nadvakrat cela rodina pomalu. No nic, zregenoravala jsem a jdu ted trochu pracovat:)
